May 2012

(not) guilty pleasures

29. may 2012 at 20:47 | Angie |  Fiction
Procitám z tvrdého spánku a přemýšlím kolik je hodin. Bože, jsem tak líná najít telefon a podívat se. Mimochodem, co to je za zvuk? Asi halucinace. Přeci jen jsem byla včera slavit a možná jsem to přehnala s alkoholem. Třeba jsem si při příchodu domů zapnula televizi a zapomněla ji vypnout. Něco je stejně špatně. Ten zvuk je živější. Otvírám oči a mžourám do slunečného dne. No dobře, televize je vypnutá a pravděpodobně to nejsou ani sousedi, protože ten mlaskavý zvuk a sténání přichází z koupelny. Opatrně se zvedám, to jen pro případ, že bych měla kocovinu. Naštěstí můj mozek je stále na stejném místě. Dívám se na hodiny a zírám na čas. Teprve pět hodin ráno? To je snad vtip. Takže spím 4 hodiny. Super. Navíc už vím, komu můžu poděkovat za vzbuzení. Moje starší sestřička je zase neohleduplná a mě to leze pěkně na nervy. Proč není schopná pochopit, že to její šu*ání by mohlo někoho pohoršovat? Samozřejmě, nejsem žádná puritánka, ale proč nemohla alespoň zavřít dveře od pokoje? Od čeho asi tak jsou, že?

Opět si lehám do postele a zavírám oči, protože slyším, jak se sestra se svým milencem přesouvají do vedlejší místnosti a já rozhodně nechci být přistižena, že jsem šmírák, i když nechtěný. Jedou další kolo. Ach né, zasténám. Neříkám, že chlapík nemá výdrž, protože docela jo, ale momentálně je mi to jedno. Prosím, prosím ať už je konec. Potřebuju ještě pár hodin spánku.

O pár hodin později.

"Hele ségra, příště trochu ztlumit anebo zavřít dveře, dík", mluvím.

"Hm", odpovídá ledabyle.
Tak jo, ona se o tom nechce bavit. Mně se taky moc nechce, ale jestli to bude i příště, tak už se vážně neudržím a něco na ně zařvu. Příště…i když doufám, že žádné příště nebude.
Nebo bych mohla udělat něco mnohem lepšího. Pozvu sem pár svých přátel mužského pohlaví a ségra uvidí vlastně jen uslyší, jak to její mladší sestřička umí roztočit. Rozdejchala by takovou pomstu? Uvidíme. S úsměvem odcházím z místnosti.





Zakažme četbu aneb knihy jsou zlo

17. may 2012 at 0:55 | Angie |  Fiction
Občas bych chtěla dotáhnout věci do konce, neponocovat, chodit včas, být chytrá, mít spoustu peněz, být zdravá i se špatným životním stylem, nelhát alespoń 24 hodin, nechovat se jak idiot při opilosti, nemít sex na jednu noc... a taky, aby se čas zastavil, když čtu knížky, protože...

Začnu číst a nemůžu se od toho odtrhnout, takže všechny ostatní věci odsouvám na dobu neurčitou. I to učení. Čtu až do večera a večer se protáhne o další hodiny. Usínám nad ránem, pak zaspím. Nestíhám - přijdu pozdě do školy - opět. Vymýšlím si, proč jsem přišla později než v 8:00 - zase. Celý den jsem unavená, bolí mě hlava s nedostatku spánku. Po příchodu domů sedím na internetu a kupuju další knížky. A to jsem si měla koupit boty. Však peníze budou - někdy -za rok.

Je pátek. Kámoška mě tahá ven. Kupujeme Lambrusko, pak něco dalšího. Pije se. Zvu další lidi na pití se svých posledních peněžních zdrojů. Žvatlám hovadiny o tom, že nestíhám...Chlast degeneruje lidské mozky. Já nadávám, že moc čtu, i když mě to baví a najednou si uvědomím, že je ráno a já se probudím. Dívám se na strop a přemýšlím jestli mi bude špatně, když se zvednu. Pohled mi sklouzává na lustr. A kurva. Ujede mi. Ten lustr neznám. Citím po svém boku pohyb a vím, že já to nejsem. "Ahoj." zazní zpod peřiny mužský hlas. V hlavě mi šrotuje a přemýšlím kdo to zatraceně je a proč jsem v jeho posteli a nahá. Na tu poslední otázku odpovídat nemusím. Ale proč jsem to provozovala s ním? Vždyť jsem nikdy taková nebyla, že bych se hnala za potěšením za každou cenu a že bych se vrhala do každé postele? Co to je? Kdo jsem já?

Člověk by měl o tom přemýlet, co to způsobilo. Panebože, ne. Přece neobviním nevinné knihy za to že ze mě dělají někoho jiného, ne? A nebo ano?