February 2011

I´ve tried to forget you million times, but I still have a dreams that some day you´ll be mine.

12. february 2011 at 21:44 | Angie |  Diary
Hm, vlastně ani netuším co to má být za smysluplný článek. Zřejmě žádný smysl mít nemá. 
Nicméně...netuším jestli je to nějaký citát a řekl ho někdo známější než já. (:D) Pokud ano, tak už je nejspíš mrtvej a nemůže mě prudit s autorskými právy. Možná jsem to někde přečetla a doteď to mám v hlavě, ale tohle se mi vybaví, když pomyslím na něho. Víte? No asi ne. Tak to je stejně jedno. Jen mám takovou tu dumající hodinku (možná i dvě), kde přemýšlím nad tím jestli jsem tak ošklivá, tlustá a já nevim co ještě. Mám z toho pěkně vadnou náladu při který bych byla všechno jen né milá a přátelská jako vždy. Konec dopadne stejně. Hodim si do uší nějaký ty svý oblíbence a díky jejich textům budu mít chuť toho svýho prince zabít a poslat do prdele. Dobře. Tohle asi nepůjde. Prvně poslat do háje a potom rozčtvrtit a zabalit do pytlíčku a poslat ho domu. Uff. Občas jsem fakt morbidní. Když dodělám tohle, tak si budu říkat nahlas (myslím to vážně), že jsem krásná... A tvrdit, že on si mě nezaslouží (i když v hlavě budu mít uplný opak) potom budu vzpomínat, kdy jsem posílala někam do těch již zminěných míst mé obdivovatele. Takže určitě na mě čeká nějaký jiný a LEPŠÍ (sice to říkam, ale v tu dobu si to doopravdy nemyslím :D ) princ, který mě bude milovat a né ponižovat. Myslím, že je na čase tohle ukončit. Tenhle článek samozřejmě. Vlastně ještě jedna věc...tuhle větu
"Pokoušela jsem se na tebe zapomenout milionkrát, ale pořád mám sny, že jednoho dne budeš můj"
(takhle to je v češtině ;))

nejspíš použiji v pondělí. Inspirovala jsem se od kamaráda a konečně mu řeknu, že ho miluji...i když strach budu mít pořád. Jestli se zachová jako pitomec, tak se půjdu odstřelit. :D


Můj budoucí chlap

4. february 2011 at 19:33 | Angie |  Diary
Můj budoucí chlap musí vypadat asi takto:

02. 02. 2010

2. february 2011 at 19:20 | Angie |  Diary

Alespoň dneska mě něco rozesmálo. :D

Nemám ráda středy, jsou dlouhé a nudné. Přijdu domu a je zase tma. Chce se mi spát, mám hlad a nic nestíhám. Dneska ve škole letím do šatny a na tom pitomým koberci uklouznu a narazím si rameno. Beztak mi tam skočil pod nohy sám. Nicméně asi si potřebuju zajít na rentgen, protože to pořád bolí. :X

Můj diář se začíná zaplňovat všemožnými akcemi, koncerty atd. na které stejně nepůjdu. Jedině, když mi to někdo bude platit. Nejbližší je B-day party Tommyho v Praze. Kde bude plno lidí i z Brna. Jako třeba Mishi & Thiki. A já tam naštěstí budu. Mishi mi šije šatičky, tak se moc těším až je uvidím a budu doufat, že mi budou sedět. Ne. Nebudu doufat. Ony mi budou sedět! :D